Rok 1997. Amerika má první ministryni zahraničí, která mimochodem v dětském věku emigrovala do Spojených států před nástrahami nacionálního socialismu řádícího v té době v našich končinách. V Irsku byl uzákoněn rozvod. Na japonský trh přicházejí tamagoči. Je naklonována ovce Dolly. Končí britská správa v Hong Kongu. Microsoft kupuje podíl v potížích se zmítajícím Applu. Toyota představuje první hybridní automobil. Je podepsána mezinárodní dohoda o zákazu výroby nášlapných min. Propuká první epidemie ptačí chřipky. V Londýně vychází první díl Harryho Pottera. V Praze probíhá tzv. sarajevský atentát. Nejnavštěvovanějšími českými filmy jsou Kolja a Báječná léta pod psa. Oskarovým snímkem je Anglický pacient. V rádiu posloucháme I’ll Be Missing You a Dívám se, dívám.
… a vzniká Poradna pro integraci.
Od té doby proteklo Vltavou a Labem hodně vody a jedna skutečně velká vlna. Hodně se toho kolem nás změnilo, něco k horšímu, mnohé k lepšímu. Nebylo tomu tak ale všude na světě. Naši bývalí kolegové a kolegyně, i my, kteří jsme převzali kormidlo po nich, jsme v Poradně nezaháleli. Od onoho roku 1997 jsme pomohli tisícům lidí z desítek zemí, kteří dočasně nebo natrvalo hledali či právě hledají v Čechách nové místo k životu.
Postupně Vám přineseme portréty dvaceti z nich. Bez dramaturgie, šablony, jednotného formátu, či slaďujícího barevného filtru. Individuální příběhy, nálady, postřehy, polemiky, básně, fotky, kresby. Požádali jsme portrétované o autoportrét. Těm, kteří se na to sami necítili, jsme vnukli inspiraci našeho vidění jejich osobnosti. Vznikly někdy velmi osobní, jindy spíše impresionistické texty a fotografie.
Vytvořili jsme mozaiku, která by jako kaleidoskop při zatřesení možná vytvořila jiný obraz, ale jeho vyznění by asi bylo pořád stejné. Začít žít v jiné zemi není jednoduché, ať už je důvod odchodu z domova jakýkoliv – profesní, osobní či politický. Nápor změn, jinakostí, drobných či velkých překážek je obrovský. K tomu připočtěme ještě ne právě jednoduchý jazyk a někdy i právní nejistoty. K překonání všech těchto útrap je potřeba dvojnásobného nasazení, zapření se a vytrvalosti. A někdy i nadhledu a humoru, jak uvidíte… Každý vnímáme domov jinak, pro mnohé je to vzdálený, nedostižný pojem, někdo ho ke svému štěstí nepotřebuje. Ale každý potřebuje místo k životu.
Příběh vyberete v mozaice níže, stačí rozkliknout:
